Krutý turnaj pro Čechy, slušné výkony přebilo 21 obdržených branek ve dvou zápasech

Výhra, smutná prohra, krutá prohra, debakl, debakl. Takové motivy měly jednotlivé zápasy české osmnáctky na MS ve Spojených státech. A jako po každém reprezentačním turnaji, všichni uživatelé sociálních sítí k tomu mají co říct. Včetně mě!

Nejrůžovější scénář turnaje nebyl pro Čechy daleko. Stačilo zvládnout lépe závěry duelů s Finskem a Spojenými státy a pokud by s Finy brali tři body a s USA alespoň dva, což oboje bylo zvládnutelné, měla by česká reprezentace na svém kontě osm bodů a skončila by ve skupině druhá. Tato příčka by znamenala čtvrtfinálový souboj s Běloruskem. Velmi houževnaté mužstvo, které by bylo těžkým oříškem. Ale nebudeme si nic nalhávat, propast mezi Bělorusy a Kanaďany je stále obrovská. V případě výhry posléze semifinále s hratelnými Finy a medaile by najednou byla na dosah.

Místo toho ale přišly na závěr skupiny tři prohry, jedna z nich opravdu krutá z holí ruských hokejistů, a poté stejně tvrdé K.O. od Kanady. Hodnotit výkony týmu tak můžeme všelijak. Ovšem nejsme národ, který by se spokojil s přívlastkem sympatický. Ani náhodou. Ale bylo to tak. Hokej hráli Češi velmi solidní, chybělo ale pro konečné pořadí to nejdůležitější – výsledky.

Češi byli velmi silní na puku a něco podobného jsem už dlouho u mládežnických výběrů neviděl. Dokázali proniknout do útočného pásma proti nejsilnějším zemím vcelku snadno, dokázali se v něm i udržet. Jen chyběla kvalitnější koncovka, vlastně jakákoliv. Střel nebylo málo, ovšem jejich provedení nebylo na úrovni ostatních. Je to již dlouhodobý problém a musí se na něm pracovat.

Velký posun oproti dvěma letům zpět učinila česká osmnáctka v individuálních dovednostech. Sice ještě není na úrovni hráčů Kanady či Švédska, nicméně zlepšení je patrné. Občas je snaha být kreativní nelítostně potrestána, tak jako ta od Jakuba Altrichtera ve čtvrtfinále s Kanadou. Conner Roulette mu po kličce a následném nedorozumění se spoluhráčem sebral puk a vstřelil druhý gól svého týmu. Jasně, chyba je to zbytečná, ale přiměřená tomuto věku a hráči se musí snažit vytvářet kreativní akce všude na ledě. Poté poznají, že dělat je takto těsně u své branky není vhodné, a to je cesta k celkovému zlepšení.

Někteří hráči udělali skvělý dojem a dle mého i na mnohé skauty týmů NHL. Můžeme opomenout jména jako Stanislav Svozil či Martin Ryšavý, které draft na 99 % nemine, ovšem co ostatní české naděje?

Zřejmě největší šanci po těchto dvou zmíněných má Jakub Brabenec. Velmi rychlý útočník zažil všelijakou sezónu v dresu Komety, kdy se neodvážil příliš riskovat, ale zase si navykl na seniorský styl hokeje. Na turnaji ukázal, že dokáže být velmi dynamický s pukem na holi a například při zavážení kotouče do útočného pásma při přesilové hře přesně věděl, kam až hluboko má zajet, poté se zastavit a začít rozdávat přihrávky. Ještě před turnajem ho Bob McKenzie z TSN zařadil na 77. místo ve svém žebříčku a nějaký výraznější posun ať už nahoru, nebo směrem dolů by přijít neměl.

Lukáš Pajer. Hráč, o kterém jsem věděl, že dokáže být dominantní v české juniorce, ale přesun na mezinárodní scénu byl velkým otazníkem. Ale opět se zastavme u té kreativity. Lukáš Pajer neustále kličkoval kolem obránců, a přestože provedení nebylo vždy 100%, odvaha mu nechyběla. A pokud by byl Pajer hráč, který nemá v tomto ohledu vysoký potenciál a zbytečně by ztrácel puky, protože si o sobě myslel kdovíco, pak by se na něj sesypala kritika. Ale není to ten případ. Lajna Lukáše Pajera hrála velmi slušně. Jak Šimon Slavíček, tak Matyáš Šapovaliv dobře bruslili a pořád byli velmi nepříjemní při napadání.

Pokud bych si měl vybrat jednoho českého hráče, který není pod takovým drobnohledem, a přivést ho do svého týmu, ukázal bych na Jakuba Kosa. Občas špatně nahrál, ale jinak se jedná o všestranného útočníka, který slušně bruslí, dokáže ohrozit soupeřovu branku, dostat se z klinče či nepříjemného napadání dvou hráčů, a to i okolo hrazení. Nebojí se hrát tvrdě. Pokud bude draftován, nebude to vysoko, ale důležitější pro něj bude příští rok, kdy bude ve finském Ilves bojovat o místo a mužském áčku.

Šanci na draftu má i Jiří Ticháček, který na turnaj vstupoval jako sedmý obránce, nakonec ale kvůli zranění Jiříčka a Hamary hrál důležitou roli v týmu. Bez šance není ani Matěj Pinkas či další duo Jakub Šedivý a David Špaček.

Všichni tři brankáři k sobě měli výkonnostně velmi blízko a minimálně jeden z nich se na draftu dle mého objeví. Největším favoritem je Tomáš Suchánek, který sice statisticky nijak nevynikal, avšak dostával většinově jen smolné góly, se kterými nemohl nic dělat. Ve Frýdku-Místku se mu ale dařilo, tak doufejme, že tato perioda převáží.

Pridaj komentár

Táto webová stránka používa Akismet na redukciu spamu. Získajte viac informácií o tom, ako sú vaše údaje z komentárov spracovávané.