Největší hvězdou českého týmu byl bezpochyby Jan Myšák. Osmnáctiletý útočník je v diskuzích o draftu velmi vysoko, mohl by atakovat třeba i druhou desítku. Kdo jste měli ale přehnaná očekávání, tak jste museli být mírně zklamaní.
Myšák není tím hokejistou, který by prošel celým hřištěm a kolem každého protihráče udělal převratnou kličku. I tak ale byla radost se na něj koukat. Diktoval tempo hry, servíroval nespočet přesných přihrávek, a ačkoliv nepodal nejlepší výkony, hrál velmi dobře. Svou hru korunoval čtyřmi body, hned tři z toho (1+2) zaznamenal v prvním zápase, jednu asistenci přidal ve třetím. Velmi se mi ale líbila jeho vůdcovská osobnost, jeho radost po gólech, do kterých mnohdy ani nebyl zapojen. Skvělý kapitán.
Nejproduktivnějším hráčem české dvacítky během tří přátelských střetnutí byl Jaromír Pytlík. A jestli se mi někdo líbil z obou týmů nejvíce, pak to byl právě Pytlík. Takřka neztrácel puky, kolem brankového prostoru byl neodstavitelný, to především v přesilových hrách. Ze všech hráčů vypadal nejvíce vyspěle, právě on je dle mého nejblíže seniorskému hokeji. Hraje do těla, má velmi rychlý postřeh, osamocené puky většinou končí na jeho holi a jen zřídka prohrává osobní souboje. Podobným stylem se prezentoval také Adam Raška, který skvěle doplnil první útočnou řadu k Myšákovi společně s Pavlem Novákem.
Další, o kom bych rád něco řekl, je Michal Teplý. Hráč, na kterého i já sám mám spoustu názorů. Hráč, jenž se pohybuje v přesilovkách na hrotu kruhu stejně jako Alexander Ovečkin a Patrik Laine. A zdá se, že se snaží být až příliš jako oni. V přesilovce pálí na bránu při každé příležitosti, bohužel ve všech zápasech jen slepými. Jedenkrát se prosadil a přidal tři asistence. Přijde mi, že je až moc svázaný tím, že chce být jako oni. Podle mě má velice nedoceněnou schopnost tvořit hru. Není to klasický kreativní centr, vždycky bude jeho doménou střela, ovšem když se rozhodne, že střílet nebude, je z toho většinou velká šance. Je možné, že o jeho kvalitní ráně protihráči vědí, proto se snaží chodit dost často do bloku. A když si toho český forvard všimne, je schopen pohyb zpomalit, provést rychlou kličku nebo najít volného spoluhráče. A toho by se měl držet, nemít v rejstříku jen jednu možnost.
Mezi obránci byl jasně nejvýraznější Šimon Kubíček. Obránce číslo jedna, tvůrce přesilovek, po Myšákovi vůdčí osobnost. A musím se přiznat, zrovna největší fanoušek Kubíčka nejsem. Nebo spíše, nebyl jsem. Ukázal přehled ve hře, schopnost dobře bránit a být velmi důrazný. Nebojí se mstít své spoluhráče a zastávat se jich. Pro to mám vyloženě slabost. Ofenzivně nebude jako Erik Karlsson, ani jako John Carlson. Ovšem ani defenzivně. Velmi se během tohoto roku zlepšil a myslím, že Česku roste výborný všestranný bek.
Když je řeč o obráncích, musí se tu objevit i dvě nová jména. Stanislav Svozil skóroval ve svém prvním zápase po 4 minutách a 42 vteřinách, David Jiříček po 5 minutách a 2 vteřinách. Bylo vidět, že je Svozil o rok starší, ovšem draftové šance mají zhruba stejné. Svozil může atakovat první kolo, řekněme s přehledem, u Jiříčka to vidím podobně. Oba hrají na své pozici moderním stylem, Svozil ukázal skvělý přehled ve hře, Jiříček na svou výšku velmi elegantní bruslení. Českému hokeji rostou dva nejlepší beci od vzrůstu Filipa Hronka.
V bráně se vystřídali všichni tři nominovaní brankáři. Lukáš Pařík, Nick Malík a Jan Bednář. Kdybych měl vybrat jednoho, který na mě udělal největší dojem, byl by to Nick Malík. Odchytal druhý zápas, jenž jako jediný skončil s nulou na kontě slovenských gólů. Není to ale ukazatel, podle kterého jsem se tak rozhodl. Velmi mě potěšila konzistence po celou dobu zápasu. Samozřejmě je důležitější ta ze zápasu na zápas, ale Malík byl bohužel kritizován za odlišné výkony v rámci třetin. Tentokrát to nebyl ten případ. Poradil si se všemi slovenskými pokusy a ve velkém klidu si došel pro zasloužené čisté konto.
Na slovenské hráče jsem nezapomněl. Ano, bylo značně těžší najít někoho, kdo by nějakým způsobem vynikal. Víc jsem čekal například od Maxima Čajkoviče, mrzela mě absence Šimona Němce. Přeci jen mě ale dva členové týmu potěšili.
Tím prvním byl Martin Chromiak. Asi podle očekávání, ale i tak si místo v seznamu musel zasloužit. Jeho nechápavé vyřazení z týmu před šampionátem dvacítek doteď nechápu. Byl zřejmě jediný, komu se dařilo ve všech třech zápasech. Nebo alespoň v rámci možností. Speciálně v první a druhém střetnutí diktoval hru své formace a i celého týmu, velmi dobře bruslil a tvořil s kotoučem na holi. Bohužel Slovákům se prostě nedařilo celkově, snad se blízká na lepší časy.
Svozil a Jiříček na české straně, Juraj Slafkovský na straně slovenské. Šestnáctiletý talent je přesně ten, na koho země dlouho čeká. Hráč ročníku 2004 může v klidu atakovat elitní desítku draftu 2022. Je ale stále potřeba mít v hlavě, že je pořád o tři až čtyři roky mladší než jeho spoluhráči, proto mohl v některých oblastech strádat. Ale ono to tak úplně nebylo. V prvním zápase se vyloženě hledal, nestíhal, nedokázal uplatnit ani svou výšku. Ovšem v druhém, a hlavně třetím zápase si již dovolil technické kousky, nenechal se již tak snadně odstavit od puku a hrál sebevědomě. Ve svém posledním střídání se dokonce prosadil. Skvělá tečka.
Statistiky ze všech tří zápasů:
ČESKO – SLOVENSKO 6:2 (1:1, 2:1, 3:0)
Branky a nahrávky: 5. Svozil (Pytlík), 32. Lang (Pytlík, Mužík), 38. Pytlík (Teplý, Myšák), 45. Raška, 54. Novák (Klikorka, Myšák), 56. Myšák (Raška, Klikorka) – 9. Petrovický (Valigura, Melcher), 24. Chromiak (Lašák, Beňo).
Vyloučení: 5:8. Využití: 3:0.
Střely na branku: 37:25 (10:6, 14:7, 13:12).
Nejlepší hráči: Adam Raška – Martin Chromiak.
ČESKO – SLOVENSKO 4:0 (3:0, 1:0, 0:0)
Branky a nahrávky: 6. Jiříček (Raška), 11. Novák (Barinka, Svozil), 14. Teplý (Pytlík), 29. Barinka (Teplý).
Vyloučení: 4:6. Využití: 1:0.
Střely na branku: 36:22 (15:5, 12:7, 9:10).
Nejlepší hráči: Nick Malík – Ján Lašák.
ČESKO – SLOVENSKO 3:1 (3:0, 0:0, 0:1)
Branky a nahrávky: 4. Pytlík (Koffer, Myšák), 11. Barinka (Přikryl), 12. Koffer (Pytlík, Teplý) – 60. Slafkovský (Čajkovič, Turanský).
Vyloučení: 6:5. Využití: 2:1.
Střely na branku: 22:24 (8:6, 8:7, 6:9).
Nejlepší hráči: Filip Koffer – Šimon Latkóczy.
st 23:51
st 22:46
st 22:10
