DV: Žijeme v době přeplacené

DV: Žijeme v době přeplacené

Každý rok se zvyšuje platový strop, což umožňuje, aby hráči dostávali stále vyšší a vyšší smlouvy. Na tom by nebylo nic nezvyklého, mnoho z nich si je jistě zaslouží, navíc v profesionálním sportu máte jen omezenou dobu na zajištění se po zbytek života. Podívám-li se ale na některé kontrakty, vnucuje mi to myšlenku – není už to přehnané?

Zatímco v minulosti bylo obvyklé, že hráči dostali velké peníze až poté, co měli něco odehráno, nyní doba směřuje k tomu, že mladí hráči chtějí být zajištěni hned po uplynutí nováčkovského kontraktu, který je omezen výškou 925 tisíc dolarů ročně + nějaké bonusy. Jistě, u některých je pochopitelné, že si je týmy chtějí zajistit na co nejdéle a za hodně peněz, například současný nejlepší hráč světa Connor McDavid. U jiných si ale řeknete – vážně si to v tak nízkém věku zaslouží? Jako jeden z prvních mě napadá Jack Eichel. Po 2 letech v lize podepsal novou smlouvu (platnou až po uplynutí třetího roku nováčkovské smlouvy) v hodnotě 80 milionů dolarů – 8 let, 10 milionů ročně. Neberte mě špatně, Eichel své kvality má, je dvojka draftu, Buffalo táhne, od poslední sezóny má také nově céčko na dresu. Ale 10 milionů ročně? Vážně po 2 sezónách dáte 20letému klukovi plat, který dostávají prověřená esa jako Toews, Kane nebo Kopitar? O skoro milion a půl víc, než dostává jeden z nejlepších hráčů odcházející generace Sidney Crosby? Zvlášť, když pak vidíte video, na kterém se opilý Eichel potácí nad ránem Košicemi během mistrovství světa.

Pak tu jsou další až téměř bizarní kontrakty. Jeff Skinner, Andrew Ladd, Milan Lucic. Lucic podepsal v létě 2016 s Edmontonem Oilers 7letou smlouvu s průměrným ročním platem 6 miliónů dolarů. Co se cap-hitu týče, asi by to nebyla taková hrůza, Lucic byl prověřený svým důrazem, ochotou jít do brankoviště a vždy sbíral poměrně dost bodů. Jakožto power forward měl navíc plnit roli ochránce Connora McDavida a dorážet puky, které vyšle McDavid na branku. Ovšem podepsat hráče tohoto typu na tak dlouho spolu nese svá rizika, což se také začalo projevovat hned od druhé sezóny v Oilers. Se 4 zbývajícími roky na kontraktu se ho teď Edmonton snaží přidat jako položku případné výměny Jesseho Puljujärviho, čímž sníží jeho hodnotu na trhu, ale zbaví se tak špatného podpisu. Jako fanoušek Kings děkuji Bohu, že Lucic nakonec nepodepsal tento hrozivý kontrakt v LA.

Andrew Ladd zase měl do Islanders přinést zkušenost a vůdcovství. Jelikož se mu nedaří sbírat body a sužují ho zranění, tak si nejsem jistý, zda je 5,5 milionu ročně až do roku 2023 adekvátní částka vlastně jen za charakter v kabině. Jeff Skinner je naopak stále kvalitní střelec schopný nasázet ročně okolo 25 gólů, který letos prožil svoji životní sezónu, když nastřílel 40 gólů a přidal k nim 23 asistencí. Jistě, spolu s Eichelem a Reinhartem táhli Buffalo, ale jestli se mu další sezóna tolik nevyvede, tak ten devítimilionový kontrakt bude sakra bolet. Nehledě na to, že obsahuje no-move klauzuli, takže bez Skinnerova svolení s ním Sabres nemůžou dělat prakticky nic.

Už teď je jasné, že v létě uvidíme ještě několik smluv, které si daní hráči nezaslouží. Například Mitch Marner si podle mě ještě nezaslouží smlouvu na 11 milionů ročně, logičtější mi přijde varianta, která byla v módě několik let zpátky, tedy smlouva na 2-3 roky s nižším zatížení platového stropu, aby hráč potvrdil výkonnost dlouhodobě. Což se týká také Patrika Laineho, který dle některých zpráv chce pryč z Winnipegu a nechce smlouvu pod 8 milionů ročně. Po téhle sezóně, kdy se propadl na chvíli až do bottom six? Haha. Otázka do davu – je to skutečně nenažranost hráče, nebo jen tlak od agentů, kteří dostanou od hráčů volné ruce a zapomínají při honbě za penězi na jakousi lidskost?

Kde až se zastaví honba za přeplácením hráčů při snaze ihned posílit svůj tým, namísto výchovy vlastních hráčů? Jestli je pravda, že Artěmij Panarin dostal od Islanders nabídku na smlouvu s ročním platem 13 milionů dolarů, což je mimochodem víc než bere i McDavid, není už svět trochu postavený na hlavu? Myslím si, že výluka, která hrozí příští sezónu, je nejen nevyhnutelná, ale i nutná. Mé slova jen potvrzuje GM Montreal Canadiens Marc Bergevin, který nabídl offer sheet pro Sebastiana Aha. Na tom samotném by nebylo nic divného, kdyby většinu ze smlouvy netvořily podpisové bonusy, se kterými může mít chudší tým jako právě Carolina Hurricanes problémy. Jestli by tato obchodní válka pokračovala dál, možná bychom viděli po čase i bankrot některých klubů, protože takhle nejde přeplácet donekonečna. Přece nechceme, aby se v NHL začaly vyskytovat týmy s mizernou platební morálkou, což v Evropě není bohužel nic mimořádného (ano, poukazuju na vás Slovane Bratislavo a Piráti Chomutov).

Řešení může mít několik podob, ale ani jedno se nebude líbit všem stranám – omezení výše kontraktu neschválí hráči, protože proč by se ochuzovali o milióny, když jim je majitelé dávají. Zpomalení růstu či zmražení platového stropu zase bude trnem v oku kritikům, kteří upozorní na růst ekonomiky, inflaci a podobné problémy.

Nuže, nezávidím vedení NHL, jak tuto situaci vyřešit. Jen se bojím, aby se tak dlouho nehádali o peníze, až bychom přišli o další celou sezónu NHL, jak tomu bylo v sezóně 2004-2005. Hlavní by měl být přece hokej, ne? Ale jak praví lidové moudro – peníze jsou vždy až na prvním místě.

Leave a Reply

Táto webová stránka používa Akismet na redukciu spamu. Získajte viac informácií o tom, ako sú vaše údaje z komentárov spracovávané.